Metodika II

Národní cesta
Přihlašovatel může přihlásit vynález přímo v každém státu, ve kterém chce mít vynález chráněn patentem nebo jiným druhem ochrany. Splňují-li podaná přihláška a její předmět formální a věcné náležitosti, získá přihlašovatel sadu jednotlivých, na územích daných států působících a na sobě nezávislých ochran. Pokud se týká věcných a formálních náležitostí přihlášky a vlastní procedury řízení o přihlášce se zahraničním úřadem, platí pravidla stanovená státem, který ho zřídil.

V naprosté většině států si musí přihlašovatel, který má sídlo z jejich pohledu v zahraničí, povinně zvolit pro komunikaci s tamním úřadem kvalifikovaného, tj. v daném státě pro takovou službu oprávněného, zástupce, který je oprávněn zastupovat přihlašovatele před příslušným úřadem, přeložit popis vynálezu, patentové nároky a anotaci do úředního jazyka tohoto úřadu a zaplatit poplatky. Veškeré informace týkající se přihlášení vynálezu, vlastního řízení o přihlášce a výše poplatků včetně lhůt k jejich placení pak zejména podá zvolený zástupce.

Tento postup se doporučuje v případě, že je požadována ochrana v jednom až třech, případně čtyřech státech.

Evropský patent
Na základě žádosti o Evropský patent lze získat patent pro státy, které jsou členskými státy Evropské patentové organizace (EPO). Smluvními státy EPO je v současné době 39 států (Albánie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Makedonie, Malta, Monako, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Velká Británie). Dále jsou zde nečlenské státy, na jejichž území mohou nastat účinky evropského patentu na základě tzv. „systému rozšíření“ (v současné době se jedná o Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu).

Evropskou patentovou přihlášku může podat každá fyzická nebo právnická osoba a to bez ohledu na občanství nebo bydliště či sídlo. Avšak přihlašovatelé, kteří nemají bydliště nebo sídlo v některém ze smluvních států, musí být zastoupeni při všech řízeních před Evropským patentovým úřadem (EPÚ), s výjimkou samotného aktu podání evropské patentové přihlášky, zástupcem, který je zapsán do seznamu vedeného za tímto účelem EPÚ.

Evropskou patentovou přihlášku lze podat u Evropského patentového úřadu v Mnichově nebo v jeho pobočce v Haagu nebo v jeho kanceláři v Berlíně, a pokud to právo smluvního státu připouští nebo předepisuje, u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví nebo jiného příslušného orgánu tohoto smluvního státu, tedy i u Úřadu.

Evropská patentová přihláška se podává v jednom z úředních jazyků EPÚ, tj. angličtině, francouzštině nebo němčině nebo, je-li podána v některém jiném jazyce, musí být v zákonné lhůtě 2 měsíců od podání evropské přihlášky přeložena do jednoho z těchto úředních jazyků. S podáním evropské patentové přihlášky jsou spojeny následující poplatky v EUR:

• přihlašovací poplatek,
• poplatek za rešerši,
• případně poplatek za 16. a každý další nárok, splatné přímo EPÚ do jednoho měsíce od podání přihlášky.

Doba platnosti evropského patentu je 20 let ode dne podání přihlášky.

Je nutné si však uvědomit, že po udělení Evropského patentu bude tento platit jen v těch státech, kde bude tzv. validován (účinky Evropského patentu v příslušném smluvním státě dále podmíněny předložením překladu patentového spisu do úředního jazyka příslušného státu) a kde bude nadále za příslušné roční poplatky udržován. Pokud k žádné validaci, která musí proběhnout do 3 měsíců od oznámení o udělení evropského patentu v European Patent Bulletin, nedojde, Evropský patent zaniká.

Hlavním cílem Londýnské dohody (London Agreement) z roku 2000 je snížení nákladů na překlady evropských patentů udělovaných podle Úmluvy o udělování evropských patentů. V zemích, které tento dokument ratifikují, se nebudou překládat validované Evropské patenty do místního úředního jazyka. To má podstatně snížit cenu evropského patentu, protože v současné době tvoří překlady patentových dokumentů 20 % - 40 % celkové ceny patentu. Od 1. května 2008 mohou čeští přihlašovatelé Evropských patentů moci využívat výhod nového režimu překladů evropského patentového spisu, pokud se rozhodnou validovat svůj evropský patent v členských státech EPO, v nichž Dohoda začne platit, jedná se o země s nejvyšším počtem platných evropských patentů. Není podmíněno přístupem České republiky k Dohodě.

Další informace o podávání evropských patentových přihlášek lze získat na http://www.epo.org/.

Mezinárodní přihláška PCT
Na základě mezinárodní přihlášky podané podle Smlouvy o patentové spolupráci (PCT), pak jedinou přihláškou podanou u Úřadu průmyslového vlastnictví lze teoreticky získat ochranu ve 145 smluvních státech a čtyři regionální patenty (včetně Evropského patentu), ovšem prakticky za předpokladu, že předmětné státy, ve kterých má mít přihláška účinky, budou určeny a v nich poté bude vstoupeno do tzv. národní fáze. Mezinárodní přihláška se podává u Úřadu v angličtině, němčině nebo francouzštině, ve stejném jazyku pak musí být i formulář žádosti o mezinárodní přihlášku. Přihlášku je možno podat i v češtině s tím, že je nutno do jednoho měsíce od podání mezinárodní přihlášky předložit překlad do jednoho ze shora uvedených jazyků. Žádost však musí být vždy v jednom z těchto jazyků.

S podáním této přihlášky jsou spojené poplatky

• předávací poplatek;
• poplatek za vyhotovení dokladu o právu přednosti (pokud bude uplatňováno právo přednosti z dříve podané české přihlášky);
• mezinárodní přihlašovací poplatek;
• poplatek za mezinárodní rešerši.

Mezinárodní fáze řízení o mezinárodní přihlášce sestává z provedení mezinárodní rešerše a zveřejnění mezinárodní přihlášky do 18 měsíců od priority. Na základě mezinárodní rešerše a vydání posudku o patentovatelnosti se pak může přihlašovatel rozhodnout, zda a ve kterém státě bude žádat o udělení národního patentu.

Přihlašovatel dále může ve lhůtě do 22 měsíců od data vzniku práva přednosti, resp. do tří měsíců od předání rešeršní zprávy a písemného posudku, podle toho, která lhůta uplyne později, požádat o mezinárodní předběžný průzkum. Tímto způsobem si může také přihlašovatel prodloužit lhůtu pro vstup do národní, resp. regionální fáze na 30 měsíců od data vzniku práva přednosti u těch úřadů, u kterých není podle národního práva možné prodloužení lhůty pro vstup do národní fáze z 20 na 30 měsíců bez požádání o mezinárodní předběžný průzkum.

Při vstupu do národní fáze resp. regionální fáze řízení o mezinárodní přihlášce, kde teprve dochází k udělovacímu řízení, je pak nutno zaplatit další poplatky v souladu s národním nebo regionálním zákonodárstvím. Ve většině států pak musí být přihlašovatel při řízení zastoupen zástupcem, oprávněným zastupovat před příslušným úřadem.

Platnost ochrany patentu závisí na legislativě určeného státu.

Podrobnější informace o řízení o mezinárodních přihláškách lze najít na http://www.wipo.int.